Neděle Rogate 17.5.2009
1 Tm 2, 1-6b Pavel Kašpar

1Tim2,1-6a                                             Rogate                                                                                                                                Apoštol v dopisu Timoteovi píše, aby se křesťané modlili za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc. Možná nás toto apoštolské popostrčení k modlitbě docela rozčiluje. To se mám modlit tam za toho? V době vzniku tohoto dopisu žili křesťané v nesrovnatelně mizernější situaci, než my dnes. Byli neoblíbeni u židovských představitelů, pronásledováni římským státem i řeckými učenci, rozptýleni do různých stran a koutů římské říše, tvořili jen malé hloučky a měli již za sebou nějaké ty ústrky. Nemalujme si růžově postoj tehdejších křesťanů. Jsou doklady, že jich mnoho zradilo, aby zachránili kůži nebo postavení. Ti, kdo obstáli a přežili, kdo ví, zda byli ve většině. Někteří se pronásledování vyhnuli tím, že se přestěhovali. V některých krajích byl klid, jinde se za víru v Krista popravovalo.  Byla to doba pro křesťany nepěkná, po lidsku měli právo nenávidět kde koho, zvláště římský stát a přát mu brzký zánik, jako každému despotickému režimu. Taková byla situace, takové bylo ladění. U nás je situace jiná, ale nezdá se, že by nám prosby za presidenta a různé předsedy a jiné u moci šly snadněji přes rty.

Nejprve otázka: Proč se mají křesťané takto modlit? Anebo před tím ještě jinou: Čím se má lišit jejich postoj od postoje třeba nekřesťanů? Pohané kdysi, v nové době nacisti a komunisti, své vladaře zbožňovali a vzývali je jako bohy. To křesťané dělat nesmí. Bohem a Pánem je Kristus. A židé, když se modlili ve svých oficiálních přímluvách za světskou vrchnost, pak ji přejí tělesné blaho. Nic takového tu nečteme, to je dobré si pamatovat. Sekulárové dnes se většinou nemodlí a mají vystaráno, nemusí takové otázky řešit.

Když něco potřebují, koupí ?flašku? jako prezent a je to. Teď otázka první. Proč se křesťané mají modlit za ty nahoře, presidenta, vládu, poslance,  starosty ap.? Odpověď je: aby mohli žít v klidu a v pokoji, v opravdové zbožnosti a vážnosti, aby mohli dělat, co mají, a to třeba i v odcizeném prostředí, aby byli solí země, aby vnášeli do prostředí, v němž žijí naději, radost, lásku, odpuštění, to, co je páteří Ježíšova evangelia, jeho zvěsti o království Božím. To je také smyslem modliteb za ty, kteří mají moc, za ty, kteří se dostali nahoru i za všechny lidi: aby církev mohla otevřeně pracovat a žít, aby se mohla projevovat jako církev, aby měla svobodu slova, aby se mohla v pokoji scházet, sloužit potřebným, aby se Ježíšovo slovo dostalo ke všem, aby měli prostor ke své práci lidé dobré vůle, slov i činů, aby nebylo válek ani bídy, aby zločiny byly trestány a korupce nekvetla, aby právo kralovalo a bezpráví mizelo, aby slabší nebyli odstrkováni, aby po ulici neběhali rozzuření pitomci a nevykřikovali Čechy Čechům, aby se bral ohled na stvořený svět a příroda se nedrancovala. Apoštol to nejen připomíná. On to musí říct tehdejším křesťanům dost razantně. To asi znamená, že se jim do toho moc nechtělo, že neměli chuť přimlouvat se za ty, co je dusili. I když církev má dnes svobodu, jakou asi v tomto zeměpisném prostoru nikdy neměla, není to lehké ani dnes, přimlouvat se za některé ty týpky, kteří se dostali nahoru.

Avšak přímluva má v této souvislosti ještě jiný význam. Apoštol tímto napomenutím vysvobozuje myšlení čtenářů svého dopisu od chmurného determinismu, z dusivé určenosti, jakoby vše na této zemi řídili lidé a jakoby se vše odehrávalo pod tlakem a vlivem neprůhledných zákonitostí a pod tíhou

osudu, jakoby splašené národy, rozčílené nacionalistické nebo náboženské party, jakoby mocichtiví, chamtiví, sprostí a mnohdy i krutí lidé rozhodovali o člověku, o zemi, o zítřku.

Modlit se k Bohu za všechny lidi i za vládce a v moci postavené, znamená podle apoštola také ukázat, že ti, kdo vládnou, jsou jen a jen hříšní a omylní lidé, žádní bohové a hrdinové, žádní superstars a že o běhu příštích dní a let nerozhodují nakonec oni sami, ale že tento svět je v milostivých rukou toho, který z mrtvých vstal.

Nad světem kraluje Kristus, ten ukřižovaný a vzkříšený. On je můj Pán a král, ať žiju kdekoli. Není vázán na nějakou zemi ani na nějaký časový úsek. Není svázán s režimy, státy, s mocnými. Modlit se za vlády znamená vědět a říkat, že nejvyšším Pánem a Vladařem na této zemi je Bůh, Hospodin přišlý v Kristu Ježíši, přicházející ve svém Slovu a Duchu. Modlit se za vlády a za ty, co mají moc a vliv tak znamená, že všichni ti, kdo vládnou, ať mocí politickou, hospodářskou, mediální, nebo mají třebas vliv v církvi, jsou jen lepší nebo špatnou Boží čeládkou, že svět se nemůže vysmeknout z rukou Pána nebes a země, a že sebe, ani ty nahoře nemusíme brát smrtelně vážně, ale podívat se občas na sebe i na ty vlivné očima klauna.

Už jsme si řekli, že pohané své vládce zbožňovali, židé se modlili za jejich tělesné blaho, naši předchůdci ve víře často dělali totéž. To je jedna z mnohých oblastí, kdy křesťané selhali. Obsahem křesťanských přímluv má být, jedním slovem řečeno: Ježíš Kristus. Křesťané prosí svého Pána, aby zachránil všechny lidi, i ty nahoře. Prosí, aby i oni poznali pravdu, která zachraňuje, totiž, že Kristus je jediný prostředník, jediné lano mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem, tím, který svým životem i smrtí otevřel království Boží pro všechny.

V době vzniku prvního apoštolského listu Timoteovi sužoval a trápil církev i vnitřní nepřítel. Tím vnitřním nepřítelem byly různé sekty a duchovní proudy. Jedni tvrdili, že spása patří jen úzkému kruhu zasvěcených, jiní prohlašovali, že jen ti, kdo mají určité poznání, budou spaseni, další se drželi učení, že jen lidé, kteří zachovávají Mojžíšův zákon a další předpisy, dosáhnou království Božího. Jedni i druzí i třetí upírali záchranu sobě navzájem i ostatním - jakoby Kristus Ježíš zemřel a vstal z mrtvých jen pro některé a jenom za ně. Kristus Ježíš přišel do světa, nasadil se, zemřel a byl vzkříšen kvůli všem lidem bez rozdílu, nikdo z lidí nemá přednost a nějakou výhodu před Bohem. Kristus přišel kvůli každému člověku i kvůli těm, kterým je svěřena moc. I pro ně je Kristus životní šancí a nadějí. Jakoby tu apoštol mezi řádky naznačoval, že vládnout není nic příjemného, spíš naopak, že vláda, vliv a moc mohou člověka odvést od dřeně života a donutí jej dělat i kroky, které vzdalují od lásky i od naděje. To by si měli uvědomit také věřící lidé, kteří do politiky vstupují. Samozřejmě je důležité, aby v politice byli, aby tam vnášeli milosrdenství, ohled na potřebné?, ale je také důležité, aby nepropadli pocitu, že jsou mistři světa, aby neztratili pokoru a věděli, že všichni, i ti, co vládnou a rozhodují, jsou jen lidmi závislými na přímluvách u Boha. V těch základních životních otázkách, ve věcech života a smrti, jsou na přímluvy odkázáni všichni lidé.

Lidé věřící v Krista Ježíše jsou lidmi naděje. Mají naději pro každého člověka. Vždyť Kristus ?dal sebe samého, jako výkupné za všechny? lidi a jeho láska vysvobozuje a zachraňuje. A protože mají tuto naději pro všechny lidi, mohou se modlit i za okolní svět i za ty nahoře. Každý, kdo má moc a vliv, je člověkem ohroženým, protože každá moc člověku našeptává, že je neomylný, že je vždy v právu, že jeho slova jsou evangelium pro všechny. Každá moc, i od lidí delegovaná v demokratických volbách, tak trochu člověka zbavuje hluboké pravdy, že je jen ubohým hříšníkem a žebrákem, smrtelným tvorem.

Přímluvná modlitba rozráží krunýř démonie, prosvětluje temný věk a

uklidňuje hlučný čas, nadlehčuje zátěž trpkých zkušeností a dává člověku pravou svobodu. Přímluvná modlitba dělá z každého jen pouhého člověka a z Boží pravdy a lásky jedinečnou pomoc pro všechny.

Modleme se jedni za druhé a budeme mít k sobě blíž. Modleme se za ty, kteří nám nejsou sympatičtí a vadí nám na nich něco a uvidíme je v novém světle. Modleme se za ty, kdo nás nemají rádi a přemůžeme sebe, svou závist i nenávist a pomůžeme i jim. Modleme se za nešťastné a nesvobodné, vždyť pravou radost a svobodu dává Bůh. Modleme se za ty, kteří vládnou, neboť Bůh kraluje i nad nimi. A děkujme Bohu, že nám dává své Slovo, že nás učí lásce, odpuštění a naději, tomu, co osvobozuje a otevírá cestu k druhým.

Modlitba: Pane, ty chceš, abychom se přimlouvali za všechny lidi. Vyznáváme, že to stále nedovedeme. Pořád se v nás něco příčí - naše zkušenosti, nechutě, nesouhlas, nepochopení, závist, nepřátelství. Prosíme, přemáhej vše falešné a křivé v našem srdci. Dej, ať jsme přímluvci u Boha za každého člověka i za celý svět a stvoření. Amen

 

 

Aktuálně

Ohlášky z neděle 25. června jsou k nahlédnutí zde.

O prázdninách se budou konat tato setkání:
- modlitby a zpěvy Taizé, vždy druhé úterý v měsíci v 19 hod. (tj. 11.7. a 8.8.)
- biblická hodina pro dospělé bude od 12. července a povede ji bratr farář Jiří Šimsa.
- DŽES se bude o prázdninách scházet po domácnostech. Informace žádejte u M. A. Fikejsové 
nebo P. Zikmunda.



Redakce