Živá a mrtvá minulost
Reakce na článek Aleny Novákové v SETKÁVÁNÍ 6/2009 a také k dubnové přenášce Martina Wihody v Židenicích.

Martin Wihoda, docent Historického ústavu Masarykovy univerzity na Filozofické fakultě, je členem židenického sboru, před nedávnou dobou v něm prošel katechezí a byl pokřtěn. Jeho přednáška, která se podle očekávání a při zvyklostech, zavedených při židenických pátečních sborových večerech, stala východiskem k dosti pestrému rozhovoru, měla ukázat, jak věc (společné kořeny současné Evropy) vidí moderní historik. Ano, v přednášce se nestala zmínka o tom, že tyto kořeny tkví v řecké a římské antice a v židokřesťanské tradici, nebyla řeč o společných křesťanských hodnotách, toto povědomí patrně referent předpokládal a stejně by to vzhledem k záměru přednášejícího mohla být opravdu jen zmínka.(Ostatně by to byla přednáška jiná a již jsme ji v Židenicích měli, před časem jsme na to téma vydatně a nikoli svorně diskutovali na večeru o Evropské unii s Ondřejem Liškou.) 

Martin sřetězil svůj výklad kolem pojmu historické paměti, přičemž se ohleduplně nevěnoval svým pro nás odlehlejším tématům, tkvícím ve středověku (třeba historická reflexe a funkce Zlaté bully sicilské), k demonstraci toho, jak vypadá historická paměť našich současníků použil pohledy na některé nedávné mezníky. Nepřednášel nám dějepis a bylo na jeho volbě, které novodobé historické události pro tuto demonstraci zvolí. Nemusely tam být všechny, nešlo přece o to vyjmenovat je. Kdybychom jej pozvali, aby nám pověděl něco o tom, jak se do nás zaryl rok 1948, nepochybně by nám mohl a uměl, ač je odborníkem na dějiny středověku, vyhovět.

Ve výtce, že toto datum doc. Wihoda "při vyjmenovávání" neuvedl, by čtenář Setkávání mohl cítit skrývané podezření na nějakou podivnou až nepřijatelnou politickou orientaci přednášejícího. Také úvaha z Alenina odstavce s "několika myšlenkami na okraj" o příliš volném výkladu událostí 2. světové války a holokaustu, o volném chápání křesťanství a o beztvaré moderně je už příliš vzdálena tomu, co jsme od Martina Wihody 17. dubna slyšeli a netěšilo by mne, kdyby byl můj kolega dáván do souvislosti zejména s první položkou uvedených ideologických neřestí. Takové krátké spojení, jež patrně článek Aleny Novákové nezamýšlel, se může čtenáři Setkávání přihodit, pokud mu utkví z Alenina článku formulace o snaze rozhodovat, co z historie přijmu a co ne, a zejména "dotazy závěrem, na které pan docent reagoval ve smyslu, že vše je dnes dovoleno". Martin Wihoda spíše řekl, pamatuji-li se dobře a rozuměla-li jsem mu správně, že dnešní historie není a nechce být ideologizovanou a na ideových předpokladech postavenou disciplínou: takovými ideovými předpoklady býval v české historiografii (nejen české) jak nacionalismus nebo slovanská idea, tak českobratrský protestantismus i katolický fundamentalismus a nakonec historický materialismus. Abychom ideovým apriorismům nepropadali, k tomu je docela dobré zamyslet se nad tím, co pamatujeme, jak si to pamatujeme a proč si to pamatujeme právě tak. A myslím, že právě k tomu nás chtěl přednášející přivést.

Jana Nechutová, 8. června 2009

Aktuálně

Ohlášky z neděle 10. září jsou k nahlédnutí zde.

Na sobotu 23.9. plánujeme výlet po tolerančních modlitebnách. Navštívíme Kovanec, Mělnické Vtelno, Nebužely, Vysokou a Libiš. Přihlásit se lze u br. kurátora Miroslava Maňáka mailem na zidenice@evangnet.cz.



Redakce