Díkčinění 20.9.2009
Lk 12, 15-21 Pavel Kašpar

Dnes slavíme prastarý svátek, svátek, kterému se říká Díkčinění za úrody zemské. Slavíme Díkčinění, po německy Dík za žně. Ale přiznejme si, že tento svátek za úrodu slavíme se smíšenými pocity, slavnostními i rozpačitými. Slavnostnost čerpáme ze starých tradic, rozpaky z vědomí, jak vzdáleni jsme vlastním žním, jak si často neuvědomujeme, kdy a za co děkovat. Městský člověk zpravidla nebere do ruky kosu ani neusedá na kombajn, neuvědomuje si plně radost a hlavně dřinu žní. A pak, my bohatí ze severní polokoule máme pocit, i když to třeba nepřiznáme, že jsme si schopni zajistit všechno a můžeme být konzumenty úrod v kterékoli roční době. Chleba, stejně jako všechny potraviny, máme pořád. V květnu máme na stole jablka, v lednu jíme jahody. Zlá macecha z pohádky ?O 12 měsíčcích? by musela na Marjusu vymyslet jiný fígl, než ji poslat pro jahody v zimě. Svět se dnes nedělí podle žňového období, nýbrž podle jiných rozdílů.

S tím souvisí další potíž: není shoda mezi námi, kdy začíná rozmnožování majetku nad zbytečnou mez a kdy se jedná jen o rozumné a oprávněné zabezpečování životních podmínek. Hranice životního minima či životního normálu je různá v různých dobách, u různých lidí, v různých kulturách i v různých zemích. O čem jeden bude tvrdit, že se bez toho nedá žít, druhý to bude považovat za nesmyslný luxus, za hromadění majetku.

Ježíš v podobenství o boháči a stodolách však nekritizuje bohatství, ukazuje, že tu nejde především o množství majetku, které člověk nashromáždí. Co rozhoduje, je očekávání, to, co do majetku vkládám, role, kterou pro člověka majetek hraje. Proto vypráví podobenství o bohatém muži. Čteme tam, že jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Majetek nabyl řádně. Žádné kořistění, loupež, vražda, drancování, podvod, žádný Mrázek ani Kočka v tom neměl prsty, jak si lidé o získávání majetku myslí. Jistě takové metody, jak přijít k penězům, také jsou. Tu to není! Majetek lze získat poctivě. Byl dobrý rok. Na poli se urodilo. Tady chyba nebyla.

Odsouzení ?blázne!? zazní proto, jak ten člověk s majetkem naložil, jakou naději do něho vkládal, co od něho čekal. On si totiž myslel, že ve svých zásobách má zajištěnou budoucnost. Vždyť si říká: ?Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli!? Tak si tiše mumlám: ?Nějaký tem miliónek by neškodil, aby si člověk pořídil na penzi domeček a klidně si tam žil, aby zajistil budoucnost sobě, dětem?- to je viditelná a někdy i dobře skrytá pružina lidského jednání. Ale evangelium přichází s něčím jiným a říká mi: Tvá budoucnost není v tom, kolik se ti podařilo nashromáždit; tvá budoucnost je v tom, zda počítáš s Bohem, jako s Bohem živým a jednajícím, s jeho slovem, zda dovolíš, aby to slovo s tebou něco udělalo. Bohatý člověk v podobenství měl plno věcí, ale všechny už byly druhý den pro něho na nic. Měl nacpané stodoly, ale budoucnost neměl. Zkrátka: Můj život není zajištěn tím, co se mi urodilo, kolik jsem vydělal, našetřil, je zajištěn Bohem a mým vztahem k němu a bližním. Jde o to, jak vnímáme život a o to, co k němu potřebujeme a k němu dostáváme. To co máme, se nám zítra, nebo už dnes v noci může stát náhrobkem, třebas parádním, ale náhrobkem. Ale Ježíš nás zve k nové kvalitě života, láká k žití, které ani smrt nezlomí. A to by se mělo promítnout, alespoň Ježíš to tak myslí, do způsobu, jakým užíváme bohatství, to co vyděláme, co se nám urodilo. Bůh nám to přeje, nezávidí. A je nesmysl a závist kritizovat bohatšího, než jsem já, za to, že má víc. Podobenství nám chce ukázat, jak se nový styl života promítne do našeho užívání majetku. ? Ten boháč-blázen v podobenství nám může pro svoji samomluvu připadat směšný a divný. Ale nepovídáme si tak občas sami? A co si povídá ten statkář? ?Sám v sobě uvažoval: ?Co učiním? Toto udělám?? Na obzoru jeho samomluvy se neobjeví nikdo druhý. Ani Bůh, ani žádný člověk, jen on sám. Ten člověk mluví jen sám se sebou. Bible zná samomluvy. Nejslavnější z nich je Ž 103: ?Dobrořeč duše má Hospodinu.? Ale to v našem případě neslyšíme. Ani hláska, ani náznak myšlenky na vděčnost. Dobrá úroda tu trčí osamoceně do prázdna. Člověk se točí kolem úrody a zisku a úroda a zisk kolem člověka. Tanec smrti? V každém případě divné, nesolidní. ?Toto udělám: Nastavím větší stodoly, tam shromáždím všechno své obilí a ostatní zásoby a řeknu své duši: ?Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, buď veselé mysli.? ?Nohy na stole, houpací křeslo, koňáček, doutníček?? Vypadá to rozumně, ale je to nesolidní. Ten chlápek sám sebe přesvědčí, že všechno, co se mu urodilo, bude potřebovat. Ta úroda byla mimořádná. Majitel to sám spotřebovat nepotřeboval, snad ani nemohl, ale on sám sebe přesvědčil, že to potřebuje a spotřebuje. Vždycky, když vedeme samomluvu, když se s nikým neradíme, dojdeme k výsledku, že vše, co máme, je naše a naše musí zůstat. Za každou cenu. Boháč za cenu nových sýpek. Ale jakou cenu jsou ochotni platit lidé a bohaté společnosti a státy, vlastně celá euroamerická zóna, aby ?jejich? bohatství zůstalo jen jim, aby měli jahody v lednu? A to celosvětové zděšení, když se hromadění majetku začne hroutit, jak jsme viděli a vidíme poslední rok. Když se zastaví růst, nebo dokonce začne klesat.

Kdo se s nikým neradí, nemusí se ani s nikým dělit. K nesolidnosti se přidá nesolidárnost. Ta chyba muže z podobenství nebyla v tom, že shromažďuje, hospodaří, podniká. To je v pořádku. To se má. Ta chyba byla v tom, že to dělal jen sám pro sebe, pro svou potřebu a spotřebu. Nikoho se neptá, nikoho nepozve, s nikým se nerozdělí, jen si povídá sám se sebou: žij, jez, pij, buď veselé mysli ? takový člověk není bohatý v Bohu, komentuje na závěr Ježíš.

Jsou to většinou slušní, poklidní lidé, po našem spravedliví. Jsou však přesvědčeni o svém právu na vše, co mají. Jsou ochotni je hájit a prosadit proti potřebným, proti hladovým, málo mocným této země.  Celá naše kultura je takto bláznivá. A co s tím?

Byl jen jeden: Byl bohatý, pro nás se stal chudým, abychom jeho chudobou zbohatli (2K 8,9). A ten jeden, autor tohoto podobenství, nyní říká to, co se velice podobá boháčově řeči: Žij, jez, pij, buď veselé mysli. Ale neříká to sobě, ale nám, když nás zve k sobě, ke svému stolu.

Modlitba: Ježíši Kriste, ty nám dáváš, co potřebujeme k životu. Osvobozuj nás od všech zajatostí a pověr, že se zajistíme jen majetkem.

Tobě děkujeme za život, za všechno, čím náš život naplňuješ, za všechny tvé dary, o kterých si myslíme, že si je můžeme obstarat sami, za ty, o kterých alespoň tušíme, že musí být od tebe. Děkujeme, že nás vodíš do společenství svého lidu, kde se učíme, že nejsme na světě jen kvůli sobě. Postav naši otlučenou víru na pevný základ, kterým jsi ty sám, dar pro nás od Boha.

Amen

Aktuálně

Ohlášky z neděle 25. června jsou k nahlédnutí zde.

O prázdninách se budou konat tato setkání:
- modlitby a zpěvy Taizé, vždy druhé úterý v měsíci v 19 hod. (tj. 11.7. a 8.8.)
- biblická hodina pro dospělé bude od 12. července a povede ji bratr farář Jiří Šimsa.
- DŽES se bude o prázdninách scházet po domácnostech. Informace žádejte u M. A. Fikejsové 
nebo P. Zikmunda.



Redakce