Masopustní neděle 4.2.2007
Mt 19,30-20,16 Pavel Kašpar

To snad není možný, na takovou práci se můžu příště vykašlat!, říkám si. Dřeme s některými celý den, je vedro, záda nás bolí a dostaneme za práci stejně jako ten, co si tu práci přišel jen na hodinku  prohlídnout. Ráno jsem se nechal najmout. Ten majitel byl vstřícný, smluvil se mnou tisícovku za 12h. Nic moc, ale jde to. Lepší než nic. Pak přicházeli další. V 9 přišel kdosi, další v poledne a ve tři, pak ještě někteří až v 5 odpoledne. Zdálo se mně to divné. To už  přece nestojí za řeč, na hodinku přijít do práce. Ale nakonec to není moje věc. Ať si to ten majitel vyřeší jak chce. A teď stojíme na dvoře statku u okýnka, čekáme na výplatu. Účetní otevře pokladnu a začíná vyplácet. Nejprve těm, co přišli poslední. Dostali tisícovku, stejnou částku, kterou domluvil s námi majitel ráno. Tak se těšíme - to určitě dostaneme víc, když ti poslední dostali 1000,-. Tak to přece bude správné. Ale pak přijdu na řadu já, dělal jsem od rána ještě s několika, a taky dostanu 1000,-, podepíšu a prý ´můžete jít´. Mně a nejen mně začíná pěnit krev. Taková nespravedlivost. Chvíli to v sobě dusíme, ale ono to bobtná a chce ven. "Tahle to nejde. To je nespravedlnost," slyším se křičet, ?"o přece nemůžete, kam bychom přišli. My první makali celý den a stejná odměna jako ti, co kdoví kde přes den byli a v práci se jen ukázali a teď toto. Tak takhle ne, my si budeme stěžovat, to si přece nemůžete dovolit. Kde je hodnota práce? To je případ pro odbory.  Zejtra jdu taky až od pěti. A navíc,? voláme rozezleně jeden přes druhého na majitele podniku, ?vždyť takhle zkrachujete. Vy ničemu nerozumíte. Kdo vám bude dřít celý den, když dáváte všem stejně?"

Žel, stojí za námi jen ti, kteří přišli ráno. Ostatní postávají rozpačitě opodál, žmoulají v ruce 1000,- a neví, zda mají mít radost, nebo ještě víc zrozpačitět.

A teď, co čekat? Co?, že se majitel začne hádat. To přece chceme. Ale on se začne chovat nějak divně. Místo, aby nám vynadal, nebo odsekl: "S tebou se nemám co bavit, vypadni," on nás osloví. Řekne laskavě: "Příteli, nekřivdím ti." To, co dávám těm posledním není na váš úkor. Dostali jste, co bylo domluveno. A co jste čekali? Součástí smlouvy přece nebylo vaše uspokojení, že ti druzí dopadnou hůř. Jen si přiznejte, že vám o tento pocit teď jde. Nejde vám o to, že se ti druzí také, i když později, dostali do práce, nejde vám ani o to, že něco za práci dostanou. A nejde vám možná ani o to, dostat víc peněz. Jde vám především o podtržení rozdílu mezi vámi a těmi druhými, co pracovali méně, co pracovali kratší dobu, než vy, zvl. s těmi posledními, co přišli takříkajíc do práce jen na cígáro. A tak, "vezmi si, co ti patří, a jdi." "Já chci tomu poslednímu dát, co tobě," musíme ještě slyšet.  Proč, protože to majitel tak chce. Nehodnotí práci těch posledních. Netvrdí nám, že by ti, co přišli poslední, udělali za hodinu tolik, co my za celý den. Jednoduše chci jim dát stejně. Vždyť "se svým majetkem si mohu dělat, co chci," vysvětluje ještě. Začínáme si uvědomovat, snad, že zaměstnavatel smlouvu neporušil, nejde mu ani vyčíst, že by neoprávněně zacházel s penězi. Jsou přece jeho - a ne my, ale on je tu od toho, aby rozhodoval, co s nimi.

"Je snad tvé oko zlé, že já jsem dobrý?", ťafne nás nakonec. Naznačí tak přinejmenším, že ten, kdo pro něho pracuje déle, by neměl mít pocit ukřivděnosti. Měl by mít pocit majitele, jeho pocit, radovat se, protože mohl dát i těm posledním dost, aby měli, aby měli dostatek oni i jejich blízcí, a necítit se podveden.

Tady končí Ježíšovo podobenství o nepochopitelných mzdách. A je nám jasné, že se z něho odborně ekonom nepoučí. Ale Ježíš nechce vyučovat ekonomy ekonomice, ale všechny, jistě i ekonomy a také zaměstnance a majitele podniků, studenty, ale i důchodce, všechny, kteří se s ním setkali a zůstávají s ním, chce je vyučovat o království nebeském.

O co tedy jde v tomto Ježíšově podobenství? No o co, o spravedlnost, o Boží spravedlnost. Ale zůstaňme ještě přesvědčeni, vždyť taky jsme, že jsme se naštvali oprávněně. Nejde přece, aby ti, co byli najati do práce jen na hodinu, dostali stejně jako my, co dřeli celý den? Tak jsme protestovali, podávali stížnosti a volali, že je to nespravedlnost. A opravdu, podle nás to nespravedlnost je, sice pozitivní, ale nespravedlnost. Copak se nehodnotí věrnost, obětavost, nasazení, pracovitost. Copak není rozdíl mezi těmi, kteří snáší s  Kristem "tíhu dne a vedro" a těmi, kteří přišli až na poslední chvíli? Copak není rozdíl, když někdo dřel na vinici Páně léta a někdo si přišel až na poslední chvíli? Je přeci potřebí zachovat proporce. Když se někdo víc a déle snažil, má mít větší odměnu a basta. Jistě - připustíme, alespoň my evangelíci, že jsme spaseni, jak se říká, milostí, tím, že se pro nás Ježíš nasadil a nakonec si to odnesl na popravišti, dal svůj život za nás jako výkupné, jak čítáme v bibli, věříme, že jsme takto zachráněni pouhou Boží milostí, z Božího rozhodnutí. Ale stejně, kdo se snažil celý život být věrný Kristu, ten si i té pouhé milosti přece jen zaslouží o pár porcí víc. Nebo ne?

Otázkou je tu tedy Boží spravedlnost. A to je problém, kterého se, jak jsme viděli, nevyvarují ani ti nejlepší, nejpracovitější, nejzbožnější, ani ti nejvěrnější, možná zvláště oni.

Vždyť to známe. My všichni, kdo jsme uvěřili, nebo se jen nějak a občas k Bohu vtahujeme, máme tendenci předepisovat Pánu Bohu, co je spravedlivé a jakým způsobem on má být spravedlivý. Cpeme  ho do svých představ a pak se divíme, že je to jinak. Začneme křičet, co to má znamenat a kam ten svět půjde, když už ani Bůh, a když Bůh takto, tak to přece Bůh nemůže?.

Podobenství o těch divných mzdách nás usvědčuje, jak Bohu a jeho spravedlnosti nerozumíme. Nejen tehdy a tam, když se stane něco tragického, zlého, neštěstí, projev lidské surovosti, zlá nemoc a my to Bohu házíme na hlavu a říkáme - jak to mohl dovolit, jakým právem. My máme s Božím jednáním a jeho spravedlností problém i tam, když se nám zdá, že Bůh jedná nějak moc vodvázaně, benevolentně, svobodně, málo přísně, než od něho očekáváme a než, jak jsme přesvědčeni, má. To hlavně, když se jedná o ty druhé. Ale právě takto Bůh jedná, sděluje nám Ježíš. Jedná jako ten majitel vinařského podniku. Všichni, ať dělali od rána nebo jen hodinu, dostali stejně, byli stejně odměněni, všichni dostali tisícovku, všichni dostali tolik, aby mohli žít, aby měli dostatek. A o to jde. Ta mzda, ta výplata, to je Boží milosrdenství, to je jeho smilování, to je jeho spravedlnost nám připsaná, ze které všichni žijeme, to je život. Je vyplacen, darován každému, kdo se Bohem dal pozvat a šel na jeho vinici. A ti, co pracovali od rána, nemají být naštvaní, že to tak je, ale radovat se z toho, že i ti ostatní jsou odměněni.

Podobenství o divných mzdách je uvozeno na začátku i na konci větou, Ježíšovým slovem: "První budou poslední a poslední první."

V jedné apokryfní knize - ve  4. Ezdráši (5, 42) - čteme pozoruhodný výrok. Vidoucí či prorok je znepokojen tím, co bude s minulými pokoleními, která se nedočkala vzkříšení. A hlas shůry mu odpovídá: "Bude to jako při tanečním reji: poslední nezůstanou vzadu, první nezůstanou vředu." Všichni se budou po parketu točit a každý bude občas včele parketu a občas vzadu.  Tedy: V království Božím nebude rozdílu. A podle Ježíšova podobenství nemá být rozdílu v jeho lidu, v jeho společenství už teď.

A tak tu stojíme všichni na dvoře vinařství po výplatě Boží, každý žmouláme bankovku v ruce, rozpačití a nejistí. A najednou nám dojde: No tohle je krása, my všichni, ač si to nezasloužíme, jsme byli poslání na jeho vinici, my všichni jsme dostali život. Najednou se díváme jeden na druhého bez závistí, najednou nám docvakne v mozku i srdci, že všichni můžeme Bohu na oči, protože nás v Kristu pozval k sobě. A najednou nám i dojde, že pro tu milost, která se nedá porcovat, pro Boží spravedlnost, pro tu Boží zvláštní výplatu můžeme, jsme pozváni ke Kristovu stolu, do jeho společenství, kde znova zažijeme, že to tak je, prožijeme blízkost království Božího.

Modlitba

Chválíme tě, Bože, že nás pro službu a oběť Krista Pána přijímáš, že nám odpouštíš, zahrnuješ svoji milostí a životem.

Amen

Aktuálně

Ohlášky z neděle 19. listopadu jsou k nahlédnutí zde.


Redakce