Cesta do Taizé
Přijetí, modlitba, ticho

Když jsme se na přelomu července a srpna 2007 vydali už poněkolikáté na cestu (či pouť) do Taizé, těšili jsme se. Ale nebylo to jen tak ledajaké těšení, bylo v něčem velmi zvláštní, specifické. Těšit se do Taizé je totiž trochu jako těšit se domů. Možná je to tím, že na místě, kde se setkávají a vedou dialog mnohé křesťanské tradice, je opravdu cítit, jakoby tam církev, v různosti, pestrosti, ale přitom současně též v jednotě, opravdu žila. Žila a hořela. A tam, kde to žije, kde je teplo, tam se člověk cítí jako doma.

Hned po příjezdu do Taizé (malé vesničky mezi Lyonem a Dijonem ve Francii), vás uvítá vlídný mnohojazyčný nápis: Welcome, Empfang, Accueil, Przyjęcie. Ten prostý, krátký nápis ale vystihuje mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Komunita bratří, kteří v Taizé žijí, opravdu vítá (nejen) mladé z celého světa a zve je, aby se na týden (nebo déle) připojili a sdíleli s nimi jejich život, modlitbu i práci. Náruč je otevřená všem: křesťanům ze všech církví, ale též hledajícím nebo "zvědavým".

Otevřenost, přijetí a respekt nejsou v Taizé prázdná slova. I sami bratří pocházejí z různých církví (a států celého světa) a ekumenický duch komunity se tak šíří už ze svědectví jejich společného života.

Když se potkáváme s bratry a sestrami z jiných církví, nehledejme to, v čem se lišíme, snažme se spíše najít to, co se od těch druhých můžeme naučit.

Zakladatel komunity bratr Roger vtiskl tomuto místu nesmazatelný ráz. Rád opakoval tři věci: soucit, jednoduchost a radost. Je pravda, že více než kde jinde jsme tu pochopili (a pocítili), že evangelium je opravdu především radostná zpráva, která svým ohněm zapaluje srdce.

Zvony v Taizé svolávají všechny účastníky třikrát denně do kostela Smíření k modlitbě, centru společného života. Kromě čtení z Písma, proseb a krátké myšlenky představeného komunity je modlitba naplněna charakteristickými krátkými opakujícími se vícehlasými zpěvy v různých jazycích. Díky nim a také tichu získává modlitba svoji nezaměnitelnou meditativní atmosféru. A ticho přináší své plody. Teprve v něm může vyrašit, rozkvést a uzrát, co bylo zaseto čtením Písma, v biblických úvodech nebo rozhovorech s lidmi z různých končin světa. O kolik se připravujeme, když si nenajdeme dostatek času na ticho!

Po návratu z Taizé do běžného života člověk pocítí znatelný rozdíl. Aby tento nedostatek ticha alespoň částečně nahradili, schází se účastníci i ve svých domovech ke společným modlitbám se zpěvy z Taizé. V Brně se pravidelně konají každé první úterý v měsíci ve 20:00 v kostele CČSH (Botanická 1) a také každou třetí středu v 19:00 v modlitebně či kostele evangelického sboru Brno-Židenice (Jílkova 72). Máte-li chuť svůj deficit ticha trochu vyrovnat, přijďte budete vítáni!

Více na: www.taize.fr

Josef Suchý a Petr Šplíchal

Aktuálně

Ohlášky z neděle 19. listopadu jsou k nahlédnutí zde.


Redakce