Neděle 13. po sv. Trojici 18.9.2011
Gn 4, 1-16a Pavel Kašpar


Celé bohoslužby si můžete poslechnout na tomto odkaze.


Gn 4, 1-16a                                                  Neděle 13. po sv. Trojici

Vždy, když čtu tento příběh, stydím se. Stydím se za sebe, za tento svět, jak to na něm chodí ? to jsme přece my. Šutr do ruky a prásk ho do hlavy. Štval mě přece. Překážel. Vadil. Tak co s ním.

Celé to začíná tím, že se člověk odstřihne od Hospodina, přijme hadovu nabídku, chce být jako Bůh. Pak se vyděsí, že nemá nic, že je ohrožen, nahý, ztrácí místo u Boha, je vyhnán kamsi na pole, sám, jako kůl v plotě, bez budoucnosti. Chce se pojistit. Eva s Adamem otěhotní a budoucnost je tady: Kain - naše budoucnost.
Máti Eva nadšená volá: "Získala jsem muže, tím Hospodina." Jako by šel Bůh získat naší lidskou potencí, silou, schopností. Ten porod vidí jako trumf pro budoucnost. Díky narozenému přece musí Hospodin obnovit svůj vztah, dát jim opět svou zahradu, ráj. Kain je vítán s nadšením a očekáváním. My, co alespoň matně víme, jak to dopadlo, se bojíme. Víme, že v kočárku je bratrovrah.

Evě se narodí druhý syn. Dostane jméno Ábel. To znamená vánek, opar až marnost, to co neuchopíš, cosi, co pomíjí, co je křehké jak porcelán. Taky o radosti matky se tu nic neříká. Kain a Ábel - Získala jsem muže a Vánek. Oba pracují - Kain je zemědělec, Ábel pastýř. Oba asi nějak věří Bohu, proto oba Bohu obětují, nějak se k Bohu vztahují a modlí.

Průšvih a s ním i konflikt vypukne, když Bůh přijme Ábelovu oběť a Kainovu odmítne. Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. I Hospodin odpovídá různě. Nevím, jak to Kain poznal, že Hospodin jeho oběť nechce. Zůstala tam ta otýpka obilí, kterou obětoval, ležet? Nehořela? Nevím. Ale Kain je tím uražen, lituje se, volá asi: Proč? Proč, Bože? Co jsem neudělal?

Tady se dá opravdu jen hádat. Nevíme proč! Kain zemědělec, pohanskými kulty popleten? Ábel je pastýř, jako pak významní muži Izraele ? Abraham, Jákob, Mojžíš? Těm prý Bůh nadržuje! Nebo je Bůh na straně slabých ? Ábelů? A silnými Kainy pohrdá? Nebo jde o to, co obětovali. Ábel něco krásného, nejlepšího berana, Kain jen nějaké zbytky, co už celkem na nic nejsou? Možná Bůh přijímá to, co jde z nitra, z duše, ne jen nějaké mechanické dary. Nestačí dát stovku, tisícovku, deseti tisícovku na kostel, nestačí dát nějaký přebytky Bohu, nebo těm, co nemají nic. Co dát občas Bohu něco cenného, něco, co je mi milé?

A protože nevíme, neví Kain - naštve se hodně: "Proto se Kain náramně rozpálil a tvář mu poklesla (nebo opadla)," je tam doslova. Dá se přeložit i "nechal padnout tvář svou k zemi". Kain klopí oči. Už se nedívá k Hospodinu, nepozvedá své oči k němu, uhýbá mu pohledem, dívá se do země. A protože nemůže na Boha, sekne po bratrovi. Vykládá si to jako Boží zášť, nespravedlnost, Boží podraz. Hospodin se však Kaina nevzdává, je s ním, mluví s ním a k němu.

Teď vidíme Kaina před činem vraždy. Vidíme do kuchyně, kde se to chystá: neuznání, závist, proč zrovna já, jak to, že tomu druhému je líp než mně, proč je Bůh nespravedlivý? Závist, sebelítost, naštvání, hněv, nenávist? to je kuchyně zločinu, tam se to vaří. Kain zuří a do té zuřivosti k němu promluví znovu Bůh: "Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, zlo se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." Bůh ho nechce vydat tomu dravci, jeho zubům. Vzepři se zlu, tomu dravci, té potvoře v sobě. Přemoz ji. Kain to nezvládne. S opadlou tváří, s tváří odvrácenou od Boha zařve na Ábela: "Pojď na pole..." Z pole přilezl had do zahrady Hospodinovy. Teď jsou tam ti dva a Kain Ábela utluče k smrti, bez svědků to udělá. A ten Ábel, ten Křehký, Vánek se rozpadne a první vražda je na světě. Od té chvíle se zabíjí a vymýšlejí se stále rafinovanější způsoby.

Ale hned na Kainovu hlavu sletí od Boha otázka: "Kde je tvůj bratr Ábel?" A Bůh se neptá jenom Kaina. Je to otázka pro nás. Po 2. světové válce napsal Max Piccard knížku "Hitler v nás", kde se i píše asi toto: ´Kde uhýbáme před pravdou, kde se vzdáváme se Boha, tam je možné cokoliv i Hitlerovo nacistické obludárium s plynovými komorami, vyhlazovací válkou, pseudovědeckými bláboly o nadřazenosti rasy.? Můžeme dodat: tam jsou možné gulagy, Serebrenice, 11. Září, Belsen - Hitler, "Kain v nás". Kdo zabíjí člověka, zabíjí bratra. Kde je tvůj druhorozený? Kde jsou, člověče, všichni zabití, padlí, zmizelí, umučení, kteří doplatili na nezodpovědnou politiku, nacionalismus, rasizmus, který se zas rozlézá, u nás od Rumburku až na ministerstva. Kde jsou ti, kteří zmizeli ve jménu nějakého ...ismu. Kde jsou oběti všech kriminálních činů, sadistů, šílených řidičů, fanatických teroristů? "Kde jsou statisíci mrtvých zašlých hladem pro naši lhostejnost?" Kde je bratr tvůj? Ten křehký, slabý jak vánek, kde je bratr tvůj Ábel? Jistě, že to Bůh ví. Ale ptá se, aby sis uvědomil tu hrůzu, tu strašnost. A Kain na to: ´Nevím, jak mám vědět. Copak jsem strážcem svého bratra?´

Zvedá se v nás vztek na Kaina? Ten cynik! Copak nemá kousku zodpovědnosti v těle?, křičíme na svou obranu. Ale ptejme se raději: kde jsou naši Ábelové. Kain i my se chceme vylhat. ´Ty Bože, jsi-li, přece máš odpovědnost. Prý své lidi chráníš! Nezaspal jsi náhodou? My jsme přece jenom bezmocní lidé. Bože, proč ji nezasáhl, nezadržel ruce těch, co drží zbraň, nevyhnal z lidí surovost, z nás lhostejnost.´ Ta výčitka je slyšet pořád. Znáte to: kdyby byl Bůh, nebyly by vraždy, války, násilí, nemoci. ´Kdybys byl Bože, nebo kdybys nebyl lhostejný.´ Cítíme tu absurdnost, nesmyslnost našich námitek. 

Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra." V budoucnu bude Kain jen tulákem a ztracencem, kterého může každý sejmout. Sledujme, jak se šíří zlo. Nejprve se Kain vzdá Boha, pak zabije bratra a končí to ztrátou domova. Až teď, když ztrácí půdu pod nohama, přichází trochu k sobě a uvědomí si: "Každý, kdo mne najde, bude mne moci zabít." Najednou nic neplatí. Je jen zločin, svévole, každý může dělat, co se mu zachce. Všichni vydáni násilí, hranice dobra a zla je vymazaná. "Každý, kdo mne najde, bude mne moci zabít." Ten prvorozený z Evy, ten muž, co měl získat Hospodina, Kain prohrál. Člověk deformovaný svým křivým poznáním, co je dobré a co zlé, neubránil se té šelmě, zlu, číhajícímu ve dveřích. Stát se pánem nad zlem, je od té doby jen pohádkou pro malé děti. Znáte to, tu snahu zlomit zlo v sobě, vybičovat se, pak to poklesnutí v kolenou i tváři. V tomto ohledu všichni zhřešili, není ani jeden spravedlivý, komentuje apoštol (Ř 3).

Ježíš Nazaretský, to je ta pomoc člověku od Boha, podaná Boží ruka, otevřená náruč, nebe mezi námi. Jako by Bůh dostal osypky a svrbělo ho celé tělo z toho, jak člověk, který měl být jeho obrazem, marně zápasí se zlem, se sebou, ztracenec bez cíle. Už se na to nemohl dívat. Člověk sám z vlastních sil, z vlastní potence k Bohu zpět nevyleze, jde dál po cestách, které nikam nevedou, Kainovou stezkou na pole. Proto se v Kristu Bůh vyklání z nebe, v Ježíši se nebe dotýká země, v něm Bůh přichází, aby hledal, co zahynulo, co už nemělo šanci, aby člověka navrátil k sobě, aby byl opět jeho dítětem.

Naše dějiny jsou volným pádem od Adama, přes Kaina dál, plné událostí zrazeného bratrství, bratrovražd, nenávisti i lhostejnosti. V každém z nás trčí Kain, ten chlap, ten uražený, ufňukaný, zuřivý, který ze sebe shodil zodpovědnost, zabil, pak pobíhá v chaosu, nechráněn, ve strachu. Kristus přichází, aby se identifikoval s Ábely, aby nás volal k slabším, k solidaritě, abychom nebyli lhostejní k utrpení, ke krvi svých bratří a sester. Ježíš je přítomen v Ábelech dneška. Ježíš odpravený lidskou brutalitou a nenávistí je však také nadějí pro Kainy dneška. Bere na sebe jejich vinu, podává ruku, zve ke stolu, mění, vstupuje do srdce. Od časů jeho přítomnosti mezi námi, od časů jeho utrpení a vítězství už nemusí platit jen "Kain v nás", ale i "Kristus v nás". Přichází k nám ve svém Duchu, abychom se přestali dívat do země, zvedli své pokleslé obličeje k nebi, začali se modlit, zpívat Bohu. Pak také uvidíme své Ábely jinak a nacházíme na této zemi domov.  

Modlitba: Kriste, tobě děkujeme, že nás zveš k sobě a pozvedáš naše hlavy k Bohu. Amen

Aktuálně

Ohlášky z neděle 19. listopadu jsou k nahlédnutí zde.


Redakce