Neděle 17. po sv. Trojici 16.10.2011
Mk 12, 28-34 Alexandra Hauserová

Největší přikázání

čtení z Písma sv.: Jr 17, 5-10
písně: 549, 433, 447, 635, 489
text kázání: Mk 12, 28-34

Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: ,Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!' Druhé je toto: ,Miluj svého bližního jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není." I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary." Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

Milí přátelé, víte, která právní norma má v naší republice přednost? Jestli je to znění zákonů nebo znění ústavy? Vy to asi víte, já jsem si tak jistá nebyla, proto jsem se zeptala. Jak mě ujistila moje dobrá kamarádka právnička, je to znění ústavy. Tedy kdyby například nějaký zákon přikazoval, že mám umřít hladem, díky ústavnímu zákonu nebudu muset. V tomto případě by se mi nepochybně ulevilo a byla bych ráda, že mezi těmi právními normami panuje nějaká hierarchie. Obzvlášť, když je jich tolik, že to někdy i právním znalcům přerůstá přes hlavu... Množství příkazů a zákazů usměrňovalo i život starověkého židovstva v Ježíšově době. Stačí nahlédnout do Starého zákona a zjistíte, že přikázání tu není jen deset, jak by si někdo mohl zprvu myslet, ale že je jich přes šest stovek! V tom aby se jeden vyznal... Není tedy divu, že se zákoník z dnešního Markova příběhu Ježíše ptá, které přikázání je první, tedy nejdůležitější ze všech. Evidentně si v té změti příkazů a zákazů taky chtěl udělat jasno.

Ježíšova odpověď staví na první místo příkaz milovat Hospodina. Mistr odpovídá zákoníkovi v podstatě slovy jemu jistě dobře známého Š´ma Jisrael, jedné z nejdůležitějších židovských modliteb a zároveň v jistém slova smyslu židovského kréda. Toto je tedy to první a základní. Jako jediného pána svého života uznávat Hospodina. Být si vědom toho, že nikdo jiný a nic jiného nemá ani nemá mít v posledu moc nad mým žitím. To je zásadní NE modlám všeho druhu. Ne kenánským baalům a ašerám, ne helénskému kultu císaře, ne diktátu peněz, ne pověrám a pověrčivosti, ne kultu krásy a mládí, ne... model všeho druhu bylo a ještě bude... Pozor! To zásadní NE ale neznamená, že s výše uvedenými skutečnostmi vůbec nesmím přijít do styku! Nemusím si ošklivit cizí kulturu a zvyky, nemusím se křečovitě vzdávat všech pozemských statků, můžu jít do posilovny nebo do solária. Jestliže však Boha beru jako pána svého života, nic z toho si nemám postavit na jeho místo. Nic z toho se pro mě nemá stát poslední skutečností, ke které svůj život vztahuji a od níž se odvíjí moje rozhodnutí.
První přikázání je milovat Hospodina. To je trochu zvláštní, ne? Možná by tam mělo být napřed poslouchat, ctít, bát se,? Jenže ono není! Ano, o bázni před Hospodinem a o jeho cti a slávě se toho v Bibli dočteme dost a dost. Ale základním kamenem vztahu Boha s člověkem i člověka s Bohem má být láska. Ne strach z Božího trestu. Láska má mnoho podob, ale jedno je jim společné: láska je vztah,
který je velmi intenzivní. Vejde se do něj radost, vděk, úcta, ale třeba i hněv nebo nesouhlas. Láska k Bohu nemusí být jen zbožným uctíváním, může mít i výhrady, ale v každém případě si žádá celého člověka. Boha máme milovat srdcem i duší, hlavou i vší silou. Do vztahu s ním máme zapojit celé své člověčí Já.

Jestliže prvním přikázáním, kterým se máme řídit, je láska k Bohu, neznamená to ani v nejmenším, že pro samou lásku k Hospodinu už v našem srdci nemá být místo pro lidi. Milovat Hospodina neznamená nemoci milovat svoje rodiče, děti, partnera, manželku, přátele... Za nejdůležitější přikázání po lásce k Bohu prohlašuje Ježíš výzvu milovat bližního jako sám sebe. I tohle přikázání Markův zákoník dobře znal, i tento příkaz najdeme v židovském Zákoně. Proč tedy stojí láska k člověku "až" na druhém místě? Právě proto, abychom ze samé lásky někoho "nezbožňovali". Aby se určující bytostí našeho života nestal druhý člověk. A nezáleží na tom, jestli by to byl partner, děti nebo oblíbená zpěvačka.
Co se však těch druhých týče, kdo je vlastně můj bližní? Rodina a kamarádi? Nebo sousedi, protože bydlíme blízko sebe? Nebo spolužáci? Kolegové v práci? A co s tou láskou k nim? Pro Izraelce byl původně bližním jen příslušník jejich vlastního národa, i když už ve 3. knize Mojžíšově čteme: Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Pro židy tedy byly bližními jejich soukmenovci nebo ti, kdo byli společností nějak přijati. Toto poměrně úzké chápání bližního svého však Ježíš posouvá dál. V jeho podobenství o milosrdném Samařanovi, nepomohou oloupenému a zbitému člověku jeho spoluobčané, nýbrž cizinec ze společnosti k níž Izraelci chovali nevraživost. Pojem bližního tedy nejde ohraničit příslušností k jednomu národu nebo k jednomu lidskému společenství. Ježíš nám nepřináší striktní definici toho, kdo nám ještě bližním je a kdo už ne. Vyzývá nás, aby naším bližním byl kdokoliv, kdo potřebuje naši pomoc nebo náš zájem, naši energii, naše nasazení, naši lásku.

Milovat bližního svého jako sebe samého. No jo, ale nebudou náhodou na sebe ti bližní žárlit, když je budu všechny milovat? Láska, o které Ježíšovými ústy mluví staré židovské přikázání, není shodná s tou, kterou člověk cítí v partnerském vztahu. Nejde tu o sblížení dvou bytostí, o vytvoření intimního pouta, ale spíš o činorodou náklonnost, jejímž cílem je to, aby druhému bylo dobře. Stejně dobře, jako mně samotné. Jde tedy spíš o to, sledovat prospěch toho druhého, ať už je to prodavačka z trafiky nebo nesympatický kolega. A sledovat ten prospěch stejně, jako by byl můj vlastní. Chtít pro druhého stejné dobro, jako pro sebe.
Opět to neznamená prostě a jednoduše to, že mám usilovat, aby každý měl stejný příjem jako já nebo bydlel stejně pohodlně. Ona ta láska k bližnímu souvisí s prvořadou láskou k Hospodinu a nějak z ní
vyrůstá. Nevyčerpává se tedy ve JEN skutcích sociální a humanitární pomoci, jakkoliv i ty jsou jejím projevem. Láska ke druhému se děje před Bohem. Jejím projevem může být hmotná pomoc, ale stejně dobře také útěcha ve smutku, rada, pochvala nebo i kritika.
Mám-li milovat bližního jako sám sebe, je však nutné i to, abych sama sebe opravdu milovala. Ne sobecky a nekriticky, ale zdravě a opravdově. Nebudu-li mít sama k sobě přiměřený vztah, nebudu-li si
umět vynadat, ale i odpustit, těžko toto chování budu zvládat ve vztahu k druhým. Považuji za důležité ještě podtrhnout, že Ježíš po nás nechce, abychom své bližní milovali VÍCE než sebe. Nežádá po nás, abychom druhé stavěli na první místo a starali se o to, aby především jejich životy byly dobré. Ne. Žádný nelidský požadavek dát druhému přednost, odporující zgruntu naší všelidské povaze, žádné zametání cizí světničky, když před vlastním prahem je špína. Ježíš po nás chce, abychom si druhých a jejich života vážili stejně, jako sebe a svého života. Vyzývá nás, abychom si jich hleděli jako sami sebe a nehledali jen své dobro a svou spokojenost.

Sám Ježíš je nám tím pravým bližním par excellence. Jeho láska k lidem nedělala rozdíl mezi bohatými a chudými, rybáři a zákoníky, celníky, nevěstkami a kdo ví, kým ještě. Neopomíjel lidské starosti a trápení proto, že někoho neznal. Ježíši Kristu nikdo není cizincem, naopak, každý je mu bližním. Jsme jím zváni a vyzýváni, abychom ve svém životě ke všem nejrůzněji potřebným lidem uznávali stejný závazek lásky.

Aktuálně

Ohlášky z neděle 25. června jsou k nahlédnutí zde.

O prázdninách se budou konat tato setkání:
- modlitby a zpěvy Taizé, vždy druhé úterý v měsíci v 19 hod. (tj. 11.7. a 8.8.)
- biblická hodina pro dospělé bude od 12. července a povede ji bratr farář Jiří Šimsa.
- DŽES se bude o prázdninách scházet po domácnostech. Informace žádejte u M. A. Fikejsové 
nebo P. Zikmunda.



Redakce