Neděle Jubilate 11.5.2014
Lk 10,17-20 Pavel Kašpar



Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu."

Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích."



Učedníci se vrací z misijní cesty, kam je Ježíš poslal. Vrací se z cesty, na které měli zvěstovat Krista a přivádět lidi k němu. A jsou plni nadšení. Jásají v Hospodinu. Jubilate Deo! Jásají, veselí se, radují se v Bohu. Jejich mise byly podařená. Jak se daří nám, když neseme Krista, zvěst o něm druhým lidem, svým známým, příbuzným? přátelům, dětem, spolupracovníkům. Můžeme jásat a veselit se jako těch 70, které Ježíš poslal zvěstovat evangelium? To je dost důležitá otázka pro církev i jednotlivá společenství. A snažíme se vůbec o to? A ti učedníci zažili ještě víc, jejich radost je hluboká, jásání mocné. Všude jásot a smích. Po vítězství Kristově, po tom, co to Ježíš nevzdal a došel až na kříž, po tom, co ho Bůh vyvedl z hrobu a dal mu moc, po tom všem to démoni, všelijaké zlé síly, vzdávají a skládají zbraně. Tak to mohlo prožít těch 70 učedníků na Kristově výpravě. Vše, co bránilo zvěstování evangelia druhým lidem, padá, je odstraněno, prohrává. Všechny ty ohledy a stud, že ještě v cosi věříme, všechny ty řeči a myšlenky, že se víra do toho světa nehodí, že jsou důležitější věci, jiné priority, a Pán Bůh, až zbyde čas, všechny ty kecy, že spolehnutí na Ježíše a následování překáží a znesnadňuje život, je pryč. V síle Kristova ducha, svobodně, oslovují druhé. Proto jásají. A možná to vnímali tak, jak se zpívá v tom starém chorálu: "Korouhve, vybrané oddíly Krále postupují... uprostřed národů ze dřeva kříže kralovat bude Bůh." Kristovo vítězství, vysvobození lidí a stvoření se přiblížilo na dotyk. A jde to dál. Učedníci poznávají, že všechny ty mocnosti, panstva, mocná samoděržaví, lstivé násilí, všechny zlé síly a otrokáři dostávají na frak. Učedníci poznali - kde zazní Kristovo evangelium, kde se přiblíží království Boží, tam jsou lidé vysvobozováni ze zajetí démonských mocí, stávají se vnitřně svobodnými. Kde zazní evangelium o přicházejícím Království Krista a kde je lidé vzali za své, tam se rozplynuly mraky temných sil, které člověka dosud ovládaly. Démoni prchají jak kluci, kteří rozbili okno, když uslyší radostnou zvěst o Kristově vzkříšení. Rozjásaní učedníci se vracejí a říkají: Pane, démoni i se nám podrobují, když vyhlašujeme tvé jméno, když zvěstujeme, že ty jsi Pánem.


Dnešní člověk na démony nevěří, směje se čertu v mysliveckém stejnokroji, ale upíše se démonu v uniformě SS, stejnokroji Lidových milicí, Vandasovým rasistům, civilu teroristy, nebo nějaké KGB či jak se to dnes jmenuje, nebo jiné nenávisti, závisti, zlu, třebas na osobní úrovni. Démoni jsou skutečné síly, které působí uprostřed světa, lidí a společností pod různými jmény a všemožnými převleky. Nejraději však působí anonymně, beze jména a navádějí člověka, lidi a celé společnosti k tomu, že věřit v Boha je nesmysl, spoléhat na Krista je iluze a žít v jeho společenství je ztráta času. A pak člověka nechávají trápit ve vězení vlastního Já. Démoni jsou reálné síly, které navádějí člověka k tomu, že nejde žít v lásce s druhým člověkem, se svým bližním. Lidé po tom touží, a přece se to nedaří a naopak rostou mezi nimi přehrady a prohlubují se propasti. Démoni jsou reálné síly, které vyvolávají napětí a nepřátelství mezi etniky, rasami a státy, namlouvají, jací jsou ti druzí nebezpeční ďáblové a nenávistníci, vychystávají konflikty na všech stranách. (Zelení mužíčci za každým rohem). A zdá se, že žádná diplomacie, politika ani rozum tu nepomohou. Démoni jsou síly, které prapodivným způsobem navádí člověka, že se nakonec sám v sobě nevyzná, a že je často sám strůjcem svého neštěstí. Člověk najednou nerozumí tomu, jak je možné, že to dopracoval tak daleko, že stojí nad troskami toho, co si představoval jako svůj ideál a své štěstí. To jsou ti démoni, o kterých se tu mluví. To jsou ty potvory, co otravují vzduch i duši a vztahy. A mají jistě mnohem pestřejší nabídku, než vám tady říkám. Učedníci se vracejí a říkají: Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.


A Ježíš jim odpovídá: "Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk." Viděl jsem, jak s sebou sekl o zem. Vzkříšený Kristus bere vládu do svých rukou a satan, ten organizátor zla, ten šéf démonského gangu, jejich Al Capone, padá z nebe, už není nahoře, už nemá navrch. Je konec s jeho vládou, je odstaven, ztratil pozice, které do příchodu Ježíše Krista držel, ztratil moc. Jako blesk padá, už tam nahoře není. Potlouká se už jen tady po zemi.


Všude, kde je zvěstováno evangelium a kde je lidé vírou přijmou a stanou se jeho, Kristovými, tam všude padá satan, ztrácí moc. Pánem je Ježíš Kristus. Nezažili jsme to už? Vždyť i nás děsí a chtějí nám vládnout všelijací démoni, obludné přízraky strachu, síly nesnášenlivosti, tvrdosti a chamtivosti, síly otupující a bezohledné. A nezažili jsme osvobození mocí evangelia, když jsme se otevřeli jeho vlivu, když jsme uměli prosit o pomoc, když jsme dokázali zazpívat chvalozpěv Kristu, když jsme stáli u jeho stolu? Kolikrát jsme se přesvědčili, že se ty obludné přízraky rozplynuly! Najednou smíme dýchat čerstvý vzduch království Božího, smíme jít znovu do práce, zápasů, starostí, ale s jistotou: tam, kde se všechno rozhoduje, tam už nesedí satan, ten démonský mafián. Tam, kde je nejvyšší post, tam už sedí a vládne můj Pán a Spasitel i Zachránce světa, vzkříšený Ježíš Kristus. Když zazní Kristovo evangelium, pak se kdesi uvnitř nás klube na světlo jistota: ať už jsme na tom jakkoli, ať klopýtáme a padáme, tápeme a bloudíme, trápíme se a trpíme, tam nahoře pevně drží vládu ve svých rukou Kristus. On to všechno vede k výhře, abych i já, životem otlučený, utrmácený poutník zemských cest a všelijakých křivolakých uliček, abych i tím posledním údolím, údolím stínu smrti, prošel a došel tam, kde zvítězilý lid Boží zpívá píseň chval.

Sedmdesát učedníků se vrátilo z cesty, kam byli Ježíšem posláni, s jásotem a s radostí ze svých úspěchů: démoni se nám podrobují! Ale Ježíš jim řekne: "Z toho se neradujte, že se vám démoni podrobují!" Ježíš nechce dusil jejich i naši radost. Jen říká, že naše radost nemá vycházet z toho, že satan bere roha a musí vyklízet posice. Radost, kterou Ježíš přinesl, nestojí na divech jeho poslů, neplyne z likvidace démonských potvor, ale z toho, že se můžu stát Božím dítětem. Ne v naší aktivitě, ale v Ježíšově passio, v jeho utrpení pro nás a v Boží aktivitě, když Krista vyvedl z hrobu, je zdroj naší radosti.


V tomto Ježíšově slově je slyšet i varování: Dejte si pozor, je to vždy ošidné, když se zaměříme na sebe, na to, co se nám podařilo a co se nám daří, a když zdrojem naší radosti je jen náš úspěch. A děje-li se to v oblasti víry a církve, je to o to nebezpečnější. Vaše radost, říká Ježíš, je v něčem jiném: "Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." Už se tam nahoře neproducíruje satan, který svého postavení využíval a na nás všechny donášel Pánu Bohu a říkal: podívej se, vidíš to, co zase ten tvůj člověk vyvádí. Byl to udavač před Božím trůnem. Od Velikonoc je to jinak. Pán Bůh ho vyhodil z nebe, padal dolů jako blesk. Už tam není. A na jeho místě je tam náš zastánce a přítel Ježíš Kristus, ten, který se vydal za námi, za lidmi ohroženými a prolezlými démony a vinami světa a jeho dějin. On nám svou lásku dokázal tím, že za nás trpěl a umřel na kříži. A toho Ježíše Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici. A Ježíš je tu, aby se za nás přimlouval, aby nám vyprošoval odpuštění a milosrdenství a sílu, abychom mohli vstát, když jsme upadli a měli sílu k další cestě za ním. Radujte se z toho, že vaše jména jsou tam nahoře zapsaná, na tom rozhodujícím místě.

A to má důsledky. Vždyť jeden z mocných démonů se jmenuje touha udělat si jméno, zapsat své jméno přinejmenším zlatým písmem do dějin, do povědomí lidí. Hned na počátku bible se vypráví příběh o takovém pokusu zapsat své jméno do dějin. "Vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si uděláme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." Sen udělat si jméno, zapsat je alespoň někam do kroniky, je děsný omyl, blud, posedlost. Co všechno člověk dělá, aby si udělal jméno, vryl je do paměti lidí, udělal je slavným a obávaným. Od toho jsme osvobozováni, nemusíme se drát o to, aby nás někdo někam zapsal, neboť naše jména jsou samým Kristem zapsána tam, odkud nebudou nikdy vymazána. Ve všech těch kronikách, dějepisech, zápisech to všechno zanikne. Dokonce jednou i to naše jméno vyryté do náhrobní desky zmizí. Ale tam nahoře, u Boha, je už rozhodnuto, tam už je tvé jméno natrvalo zapsané a nikdo je nesmaže, protože je tam zapsal Kristus Ježíš. Patříme jemu. To je ten zdroj jásání. Z toho se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. Jubilate Deo.


Modlitba: Bože náš a Otče, děkujeme Ti za to, že se nemusíme radovat z toho, co my sami dokážeme a na co stačí naše lidské síly. Dávej nám do našich příštích smutků, naštvání i tísní radost, kterou jsi nám navždy připravil. Děj, abychom se i my směli přesvědčovat, že nám nic nemůže uškodit, když poneseme evangelium do všech temnot dnešního člověka a světa. Amen






Aktuálně

Ohlášky z neděle 10. září jsou k nahlédnutí zde.

Na sobotu 23.9. plánujeme výlet po tolerančních modlitebnách. Navštívíme Kovanec, Mělnické Vtelno, Nebužely, Vysokou a Libiš. Přihlásit se lze u br. kurátora Miroslava Maňáka mailem na zidenice@evangnet.cz.



Redakce