Pololetních prázdnin se většina dětí nemohla ani dočkat. Když je večer do Nížkovic rodiče přiváželi, zněla farou židovská hudba, která předznamenávala téma letošního pobytu. Budeme poznávat judaismus, s nímž máme jako křesťané společné kořeny. Za tři a půl dne prožijeme celý židovský rok a jeho svátky.
Ke každému svátku měla Radka připravenou prezentaci plnou obrázků, nahrávek a videí.
Učili jsme se také židovské písně.
První večer jsme jeden druhému psali přání k novému roku, která mnohým udělala velkou radost.
V pátek ráno jsme se začali seznamovat s hebrejskými písmeny. Někteří zvládli krasopisně
napsat na svitek hebrejsky celý verš z Bible.
A pak už tu byl svátek stánků Sukot, a tak jsme na zahradě postavili suku a doufali, že
nám ji vítr nevezme, abychom pod ní mohli poobědvat. Všechna jídla byla samozřejmě
také židovská. Bylo to moc dobré, jen hrách a kroupy v šouletu děti příliš neoslovily. Odpoledne
jsme se naučili židovský tanec a několik dalších písní a pak jsme vyráběli chanukije, svícny na
svátek světel Chanuku. A po večeru, kdy jsme všechny svíčky s modlitbou zapálili, nás už čekaly
hazardní hry s drejdlem, což je čtyřboká káča, na které jsou písmena a každé z nich ve hře něco
znamená. Zjistili jsme, že vsadit svůj poslední bonbón není vůbec snadné, zvlášť když je to krówka.
V sobotu ráno nás čekalo vyprávění o nejveselejším židovském svátku Purim. Ten se dětem moc líbil,
nejen proto, že je při něm přikázáno opít se tak, že v biblickém textu knihy Ester nerozeznáte jméno
Mordochaj od jména Haman. Upekli jsme taky skvělé Hamanovy uši, tradiční purimové pečivo.
Na svátek Tu bi-švat, Nový rok stromů, jsme vyrazili ven za stromy, ale zatímco v Izraeli už tou dobou
kvetou mandloně, nás mráz a vítr zahnal brzy zpátky do tepla ke kamnům. Bylo už stejně potřeba chystat
všechno na Pesach. Na slavnostně prostřeném stole byly symbolické pokrmy a při pesachovém sederu
jsme všichni vypili čtyři poháry vína. Teda… skoro vína. Příběh o vyvedení z Egypta se při naší večeři
prolínal s vyprávěním o Ježíšově poslední večeři a zažili jsme trochu, jak a proč tenkrát proběhla a co při
ní Ježíš udělal zvláštního.
V neděli ráno jsme si u snídaně ještě něco řekli o letnicích, tedy o svátku Šavuot, ale místo do synagogy
jsme samozřejmě vyrazili do kostela. Po bohoslužbách a rychlém úklidu zbyl ještě čas na společné zpívání.
Největší oblibu si získala písnička Kol HaOlam. Někdy ji snad zazpíváme i v kostele.