Obyvatelstvo v okolí Blanska (Spešov, Bořitov, Doubravice, Lysice) bylo již od poloviny 15. století luteránské. Patrně všichni blanenští evangelíci po bitvě na Bílé hoře pod tlakem vrchnosti postupně přestoupili ke katolictví. Vyhlášení tolerančního patentu nemělo v Blansku valné odezvy, v roce 1834 se však hlásí k augsburskému vyznání 20 osob (patrně šlo o německé dělníky blanenských železáren). Při sčítání lidu v roce 1910 se z 4118 obyvatel hlásí k evangelictví 21 osob, které se navzájem pravděpodobně neznaly. Při sčítání v roce 2001 se z 20694 obyvatel hlásí k ČCE 138 (bez vyznání 11699, ŘK 5802, CČSH 205, ostatní 618).
První nám známí evangelíci v Blansku byli br. Stejskal - mistr ve firmě Ježek, br. Kocián - úředník na dráze a br. Krupica. Od r. 1903 žije v Blansku rodina Plachých a od r. 1910 rodina Šaršonova. Církevní práce začala v roce 1912, kdy se evangelíci začali scházet k domácím pobožnostem v soukromých domech (u Plachých, u Šaršonů a u br. Veise v Doubravici). Přičiněním br. Marka, kováře v Olomučanech, se bohoslužby konaly v místní škole.
Původně Blansko patřilo společně s celým politickým okresem Boskovice k "církvi Vanovické". Díky výhodnému železničnímu spojení se však později připojuje k brněnskému českému evangelickému sboru. Od r. 1921 začal do Blanska pravidelně dojíždět z Brna br. kazatel Procházka a tím byl položen základ kazatelské stanice. V roce 1922 byla zásluhou ředitele železáren br. Hofmana evangelíkům trvale propůjčena místnost v závodním kasinu, kde se bohoslužby konaly pravidelně dvakrát do měsíce. Dopolední řídil br. Procházka, odpolední některý člen spolku Žerotín z Brna.
Kazatelská stanice byla v Blansku ustavena 16. 11. 1924 za účasti 11 členů (což byla nadpoloviční většina plativších salár) a br. kazatele Procházky.
Místa konání bohoslužeb se často měnila: Krátce po ustavení kazatelské stanice se podařilo získat povolení ke konání bohoslužeb v místní základní škole. V závěrečné fázi války však byla škola obsazena německým vojskem. Tehdy se díky pochopení bratří z církve československé (tehdy českomoravské) mohly bohoslužby konat v dřevěném kostelíku. Po skončení války a opravě školy mohly být zde znovu obnoveny bohoslužby. Za působení br. faráře Vence byl pak zbudován sborový dům J. A. Komenského, otevřený s velkou slávou 26. 10. 1958. Nacházel se naproti městskému výboru KSČ na Rožmitálově ulici. Po 7 letech byla však tato budova asanována a evangelíci dostali náhradní místnost pro zřízení modlitebny v domě na Bezručově ulici. I ten však byl později zbořen a finanční náhrada za modlitebnu předána sboru v Brně-Židenicích. Nyní se k bohoslužbám scházíme opět ve dřevěném kostelíku CČSH (viz mapa).