Exkurze do bývalé toleranční modlitebny v Praze

Jeho součástí byla od roku 1784 modlitebna, která pak po dobu 80 let sloužila českým (a zprvu i německým) evangelíkům z Prahy a okolí. Před sedmi lety byl dům v Truhlářské ulici znovuobjeven (vedle Marty Procházkové se o to zasloužil Marek Fajman, bývalý presbyter našeho sboru z Blanska) a o dva roky později pak byla ustavena Komise synodní rady pro projekt Truhlářská, která pečlivě sledovala průběh jeho oprav. Nákladnou rekonstrukci financovala městská část Praha 1, v jejímž majetku se dům nachází, a zřídila v něm Středisko volného času Jednička.

Sice se tedy nepodařilo zrealizovat nápad zřídit v objektu evangelické muzeum, přesto stojí za návštěvu. V rámci rekonstrukce byl citlivě obnoven prostorný sál modlitebny, který pojmul až 300 osob, a také byt faráře. V obou místnostech byly zrestaurovány původní malby na stěnách ve stylu tzv. malované iluzivní architektury a zbytky českých nápisů pod stropem. Sál nemá lavice ani stůl Páně (původní lavice byly po zrušení modlitebny využity v kostele v Libčicích nad Vltavou), přesto nepostrádá genia loci, který byl umocněn Martiným zasvěceným výkladem i mnoha doprovodnými obrazovými materiály vztahujícími se k historii modlitebny a její rekonstrukci. Společný zpěv písně na melodii Jak jasně svítíš, hvězdo má, jejíž text byl napsán kazatelem Matějem Markovicem přímo pro slavnost otevření modlitebny r. 1784, pak prohlídku modlitebny důstojně zakončil. Poté jsme ještě využili příležitost prohlédnout si i další části historického domu, přičemž velký dojem na nás udělala prohlídka středověkých klenutých sklepů a zrestaurované půdy s barokním krovem. Prohlídce jsme věnovali celé dopoledne, odpolední program byl pak individuální: někteří jeli nejbližším vlakem do Brna, mnozí ale využili slunečné odpoledne k procházce Prahou nebo společnému posezení v restauraci. Domů jsme odjížděli sice unavení, ale plni nových poznatků a zážitků ze společného výletu.

Libor Švanda