Sborový víkend v …?

20. června 2022

Hurá! Jedeme na Valašsko! Utečeme před ohlašovaným vedrem v Brně!

Sborový víkend v …?
20. června 2022 - Sborový víkend v …?

A tak jsme celí natěšení v pátek 17. června opravdu vyrazili. Radostné očekávání nám vydrželo zhruba do Vizovic, kde nás dostihl Radčin telefonát. Správce penzionu v Huslenkách se spletl a nabídl ubytování v tomto termínu ještě jiné skupině, která dorazila chvíli před námi. Takže pravděpodobnost, že se vracíme domů, se pohybuje kolem 90% jistoty. Ale máme si prý někde dát kafe a vyčkat, jestli se nestane zázrak. A bylo po radosti. Dovedete si jistě představit, jak nás zklamání a představa vyprahlého Brna deptaly.

Ale  věřte nevěřte, zázrak se stal, a dokonce na posvátném místě, na Hostýně. Radka s Magdou během čtvrthodiny vyčarovaly v Bystřici pod Hostýnem, v areálu Diakonie zvaném Sola gratia, volný domeček s dostatečným počtem pokojíků a luxusní bezbariérový pokoj v hlavní budově. Díky, holky, že jste to nevzdaly. Zázrakům se zkrátka musí jít naproti. Vůbec nevadilo, že nám k tomu kromě ranního čaje a kávy nemohli nabídnout stravu, protože kuchyně byla plně vytížená dalšími akcemi. Zato nám dali k dispozici tzv. Kuželnu, což byla příjemná, převážně  dřevěná místnost s výhledem do lesoparku, který celé zařízení obklopuje. Zde jsme snídali, vyslechli pobožnost, hráli stolní hry, povídali si o životě sboru i jiných věcech.

V sobotu jsme se vypravili pěšky na Hostýn. Čtyři km do kopce a další čtyři dolů zvládli i nejmladší účastníci, o něco delší cestu po silnici ujel Jirka na svém vozíku a turisticky zdatní Švandovi ušli dvojnásobek. Pohled z rozhledny do kraje rozhodně stál za námahu a oběd v místní restauraci s rychlou a příjemnou obsluhou taky neměl chybu. Někteří stihli po výletě ještě koupání na Rusavě a přijeli tak nadšení zdejším koupalištěm, že bylo o zábavném programu na neděli rozhodnuto.

Večeři v podobě buřtů opékaných u táboráku si musel každý odpracovat, tedy opéci. Dřevo připravili neznámí dobrodinci, kteří zde trávili čas někdy před námi, nebo možná laskavý a pracovitý personál střediska. Dětem všeho věku nabízel lesopark mnoho příležitostí k zábavě, takže dospělí měli dostatek klidu k rozhovorům, na které při kávě po bohoslužbách nebývá čas nebo vhodná atmosféra. Všichni jsme se shodli, že podobné pobyty a s nimi spojené společné zážitky nás nenásilným způsobem velmi sbližují.

A už tu byla neděle se společnou snídaní, bohoslužby v místním kostelíku, balení a cesta na koupaliště v Rusavě nebo přímo domů, jak se komu hodilo. A kolik nás vlastně bylo? Třicet, včetně Ukrajinky Nataši a její vnučky, z toho 12 dětí.

Když ke všem zážitkům připočteme slunečné počasí s chladivým větříkem, vzrostlé zelené stromy kolem a setkání s milými lidmi, nechybělo nám nic k maximální spokojenosti. Určitě to nebylo naposledy a věřím, že příště se přidají i ti, kteří z jakýchkoli důvodů tentokrát nemohli. Stojí to za to!